Příběh Jiříčka

Příběh Jiříčka

Jak každý z vás ví, na světě není nic cennějšího, než je zdraví a není nic horšího, než nemocné dítě. Bohužel ne každý má to štěstí.
Před 2 měsíci jsem se měla sejít se svou kamarádkou Evou P. a jít s našima stejně starýma dětma na procházku podél přehrady. Ten den mi Eva napsala, že jejímu Jiříkovi není dobře a že s ním raději zajde na pohotovost. Již třetí týden z neznámých důvodů zvracel, motal se, usínal na zemi během hraní, měl zvýšenou teplotu… Na pohotovosti byla naštěstí doktorka, která nepodcenila situaci a 3letého Jiříka hned poslala na CT. Tam objevili 5 cm velký nádor na mozku. Pak už šlo všechno ráz na ráz. Jiříka si v nemocnici nechali, druhý den ho transportovali do nemocnice Motol, kde podstoupil další vyšetření a magnetickou rezonanci. O dva dny později 1.9.2014 , kdy většině dětí začínala nová životní etapa v podobě nástupu do školek nebo škol, Jiříkův původní život skončil a na operačním sále bojoval 5 hodin o ten nový. Tým špičkových lékařů mu chirurgicky odstranil velkou část nádoru, ale bohužel nešel odstranit celý, protože byl prorostlý do mozkového kmene, kde vedou nejdůležitější životní funkce. Z veselého, chytrého chlapečka se během pár hodin stala ležící gumová panenka. Několik týdnů ležel malý Jiříček na JIPce – nemluvil, nehýbal se (jen trochu rukama a nohama), byl apatický, měl neustále smutný pohled a zažívací problémy. Z hlavy mu vedla drenáž, která odváděla mozkomíšní mok, aby neměl příliš velký tlak v hlavě kvůli otoku. Po dvou týdnech od zákroku dostal zánět, takže byl zase napojený na kapačky, které mu podávaly antibiotika. Z nedostatku pohybu mu atrofovaly svaly. Několik dlouhých týdnů čekali netrpělivě jeho rodiče na výsledky histologie, o jaký typ zhoubného nádoru se jedná, aby bylo možné zahájit adekvátní léčbu (chemoterapie, ozařování, protonová léčba…). Bohužel se ukázalo, že jde o jeden z nejčastějších, ale taky nejnebezpečnějších nádorů u takto diagnostikovaných dětí – Meduloblastom. Jiříka konečně pustli na pár dní domů, ale musí pravidelně každý týden dojíždět na chemoterapie, které by měly skončit až někdy příští léto. Je to ještě běh na dlouhou trať, ale jeho rodiče i široká rodina nepřestávají věřit na zázraky a bojuje seč mu síly stačí 🙂

Žádné komentáře k tomuto příspěvku, buďte první

Přidat komentář
Potřebujete poradit nebo zjistit více informací jak můžete i vy pomoci nebo požádat o pomoc?