Příběh Matyáška S.

Příběh Matyáška S.

Jak to všechno bylo… 7.9.2016 byl tím nejkrásnějším dnem v našem životě. Po vyvolávaném porodu se po 25 hodinách bolesti narodilo to největší štěstí. Měřilo 50 cm a vážilo 3110 g. Od malička byl Matyášek ve spoustě věcí napřed – brzy seděl, vstával a vše se rychle učil. Ve věku devíti měsíců chodil za ruce. Po celou tu dobu nebyl vůbec nemocný, zkrátka šťastné a zdravé miminko. Jednoho rána jsme se probudili a tatínek Libor si všiml boule u ouška, kterou tam ještě večer Matyášek neměl…. Neváhala jsem a jeli jsme k dětské lékařce. Po vyšetření mi bylo sděleno, že to jsou nejspíš příušnice a nasadili antibiotika. Po týdnu jsme šli na kontrolu. Paní doktorce se nelíbilo, že je stav stejný jako před týdnem a že má ještě navíc zvětšené uzliny na krku. Poslala nás raději na krev do Poděbrad, načež nazítří jsme putovali na hematologii do Kolína, kde jsme zůstali přes noc. Když nám druhý den řekli, že nás převezou sanitkou do FN Motol na oddělení hematoonkologie, začínala jsem cítit, že nás nic dobrého nečeká…

Tam už to vše byl opravdu “ frkot “ (kostní dřeň, vyšetření všeho možného… ) a ještě toho večera věděli verdikt… 15.6.2017 – nejbolestivější den našich životů. Nezapomenu na okamžik, kdy mi paní doktorka oznamovala, že náš devítiměsíční synek má ALL – akutní lymfoblastickou leukémii. V tu chvíli jsem nedokázala přestat plakat, v hlavě mi jen probíhalo proč proč proč??? Co bude dál?!… Člověk si hned představuje ty nejčernější scénáře. Můj partner – Matyáškův tatínek mi v ten den zakázal brečet – „Matýsek to nesmí vidět..“ říkal. Opravdu je v průběhu léčby znát, jak psychika rodičů ovlivňuje psychiku dítěte.

V počátcích léčby jsme v Motole strávili dlouhých 40 dnů na JIP s desítkami chemoterapií a různých vyšetření. Další měsíce jsme na chemo dojížděli ambulantně. S léčbou jsme začali 16.6.2017, máme za sebou už všechny bloky intenzivní léčby, od 8.2.2018 je Matýsek v léčbě udržovací a jezdíme na každé tři týdny na vyšetření. Vždy, když pro nás domů přijede sanitka, aby nás odvezla na kontrolu, už tleská a těší se za „tetami a dětmi“. Až na těch pár drobností to zvládl na jedničku. Konečně je bez centrálního katetru a už jen denně zobe prášky – dokonce si o ně sám říká a těší se, až je dostaneJ

Vzhledem k tomu, že už je větší a více vnímá, vyšetření občas neprobíhají zrovna hladce, například propuká v srdcervoucí pláč, jakmile vidí odběrovou místnost. Ovšem v okamžiku, kdy potom na chodbě potkává všechny své statečné kamarády, hned má úsměv na tváři. Troufám si říci, že v tu chvíli je tam vlastně i rádJ

Musím zaťukat, že Matýsek za celou tu dobu neměl téměř žádné komplikace, ovšem po kortikoidech přibíral v průměru kilo týdně, takže nechtěl ani sedět, a vlastně vůbec nic a dva týdny byl vážně nešťastný… Ale bez teplot, aftů a podobných nepříjemností. Všichni lékaři i sestřičky říkají, že o léčbě vůbec neví, že je moc šikovný a všechno bravurně zvládá. Neustále se směje.

Matyáškovi budou v září 2 roky a je to ten nejveselejší, nejšťastnější a nejstatečnější klučina, kterého znám. Při pohledu na něj by opravdu člověk nepoznal, že je takhle nemocný.

Teď už snad máme to nejhorší za sebou. Doufám a věřím, že je vše na dobré cestě a my se budeme moci vrátit do normálního rodinného života mimo nemocnici. Je neuvěřitelné, jací jsou ti malí špunti bojovníci.

Moc si vážíme pomoci od všech, nedá se ovšem slovy vyjádřit. Moc děkujeme celému týmu těch nejlepších tet a strýčků ve FN Motol, kteří Matyáška léčí a starají se o něj. Srdečné díky a velkou pusu všem onkotetám a těm, co nám fandí a drží palce. Díky vám všem se zdá být vše jednodušší! DĚKUJEME!

Matyášek, mamka Zdenča a taťka Libor

Žádné komentáře k tomuto příspěvku, buďte první

Sorry, the comment form is closed at this time.

Potřebujete poradit nebo zjistit více informací jak můžete i vy pomoci nebo požádat o pomoc?